Srpen 2009

Honiči na prázdninách

17. srpna 2009 v 20:32 | Cilka |  Akce a výlety
Prázdninová nálada ovládla celou naší smečku, a to včetně našeho blogu, a tak se tu dlouho nenapsala ani čárka.
Je na čase to napravit, a tak se dnes podíváme, jak vypadá léto v podání Cecilky a Páni.

Po zuřivých debatách, kam letos vystrčíme čumáky, padla nakonec volba na naše rakouské sousedy. Rakousko představuje ideální kombinaci kopců a jezer, ale hlavní pro nás bylo, aby to tam, kam pojedeme, bylo "dog friendly" - nás přece nemůžou nechat doma!
A tak jsme jeli. Auto naložené až po střechu, upřímně řečeno i na střechu, ale pro nás s Páňou to nic neznamenalo, protože naše zadní pohovka byla jako vždy nedotknutelná!
Je fakt, že Páňa je dost rozpínavý a trochu mě utlačoval, ale na to už jsem si zvykla a pokorně jsem mu dělala v autě polštářek.

Ať jsme, kde jsme, mezi naše oblíbené prázdninové činnosti patří vyhřívání.
Kdykoliv byla možnost, praktikovali jsem ji i tady, u Wolfgangsee.

Je to paráda, lehnout si na záda...ale to břicho ne a ne se opálit...

Ve chvílích nepozornosti mi kazili náladu vodou, do které mě celou drze namáčeli. Vůbec jsem nesouhlasila s teorií, že voda má mít léčebný vliv na moji nefungující lopatku a na oplátku jsem paničku pěkně neléčebně podrápala. Tím jsem nevědomky zachránila od podobného mučení Páňu, který má k vodě ještě vřelejší vztah než já. Páňu nikdo nepřepral, vlastně se o to ani nikdo raději nepokoušel, a tak téměř jediná voda, se kterou se blíže potkal, byla voda v jeho misce.

Fůůůůůůůůůůůůj, voda, bléééééééééééééééé
Tak takhle vypadá týraný suchozemský honič.
A tohle bylo na udobření...
Jak vidno, úplatky zafungovaly na 1*

Okolí bylo nádherné - pro nás honiče jako stvořené

Zkrátka letní veget v nejčistší podobě

A to až do chvíle, než jsme vyrazili na výlet zubačkou na horu Schafberg. Páňa zůstal preventivně v klidu domova - přece jen je to již psí senior.
Jako bychom tušili, že z plánované jízdy zubačkou nic nebude.
Zájem o ni totiž dalece přesáhoval její kapacitu na několik hodin dopředu a nám se čekat nechtělo...
Protože ale nejsme žádná béčka, výlet jsme nevzdali a rozhodli jsme se, že k tomu, abychom se nahoru dostali, nepotřebujeme žádný vlak...

A šlo se po svých....

Společnost nám dělali všudypřítomní motýli Emanuelové...
...cesta utěšeně ubíhala...

...a začínalo být dost teplo.

To dole je jezero, od kterého jsme vyšli...

A tady to dole jsem já...

Málem bych začla mít ráda vodu...

Ba né, tak špatně jsem na tom ještě nebyla...stačil mi batoh...jenže...

...nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře...


Stačilo se podívat na to, co nás čeká... Ta rýha na skále v levé polovině byla naše "turistická cesta."
Po další chvíli bylo jasné, že cesta už rozhodně není vhodný výraz pro to, co bylo před námi. Vzhledem k únavě mé maličkosti a nedobrodružné povaze mé psovodky bylo rozhodnuto, že se část výpravy se mnou v čele bude muset otočit, protože do batohu jsem se nevešla a přísavky jsem si bohužel tentokrát nevzala.
Nebyla to vůbec lákavá představa, přece jen nahoru jsme se drápali docela dlouho, ale pořád to bylo lákavější než se plazit po obvodu skály nad propastí...
A tak jsme celou tu štreku šupajdili zase zpátky...
...a o zubačce jsme si museli nechat jen vyprávět:(

Doma nás čekal Páňa, který sice nikde nebyl, ale hlad měl jako kdyby byl...

Když jsme doplnili energii, galantně mi poskytnul svá odpočinutá záda...

...a z bezpečné vzdálenosti jsme se kochali pohledem na vodní hladinu.

Na závěr pobytu už jsme byli tak zblblí, že jsme se u vody nejen fotili...

...ale dokonce do ní dobrovolně lezli...

Ptáte se na příčinu tohoto vzácného jevu?
...Bylo fakt vedro a panička nás umořila nakupováním.

A co si o této dovolené myslí dosud poměrně nenápadný člen naší výpravy Páňa?


"Prázdniny ty já mám rád, s Cecilkou jsem kamarád.
Se zubačkou nebo bez,
do Rakous bych ještě vlez.
Bylo to tu vážně fajn,
teď už musím do hajan..."