Červenec 2009

Narozeninová party

13. července 2009 v 23:46 | Cecilka |  Novinky
Na vědomí všem se dává, že já - Cecilka Stříbrný Permoník už jsem velká holka.
A nejsem v tom sama. Stejně je na tom i moje ségra Barča rozená Czudla Stříbrný Permoník.

30.6. jsme oslavily 2. narozeniny - oslava na počest této významné události se konala u ségrušky Báry na severu Čech. A jak to probíhalo?


Nejdřív jsme musely ověřit příslušnost k rodu Permoníků.
Velikost by, zdá se, odpovídala a barvy vypadaly též věrohodně...
Jestlipak víte, která jsme která?

Tato fotka jen potvrzuje, že jsme z jedné líhně. Takový výraz může mít jedině moje příbuzná.
Jako by mi z oka vypadla...no řekněte, není krásná?

A stejně jako já má i ségra svou spolubydlící - je jí Dorotka - topmodelka mezi honičkami

Na oslavě samozřejmě nemohl chybět ani zástupce pánů - ano, hádáte správně - byl to náš Pan.


Na návštěvy nikdy nejezdíme s prázdnou, protože víme, že to navštěvovaní ocení.
Zpravidla vezeme něco děsně smradlavého na zub, aby naše návštěva zůstala dlouho v paměti.

Dorotku slibná vůně přitahovala jako magnet...


Dorotka: Sice právě nemám narozeniny, ale brzy je mít budu, tak mi snad taky něco dáte?!

Fronta na hostinu byla dlouhá....

Ale kdo si počkal, ten se dočkal!
Zleva: váhající Barča, nejhladovější Cecilka, odstrčený Páňa a rozvážná Dorotka
Olizovali jsme se až za ušima (což u nás není zase takový problém...)

Jak se říka "kdo zaváhá, nežere"!

Tady je vidět, že nám s Páňou právem říkají RR- rychlá rota.

Po jídle následovala lékaři doporučovaná činnost, tedy vlastně nečinnost.
Vzorová ukázka - Barunka

Oslava se velmi vydařila - pilo se a jedlo do sytosti, což my s Páňou dokážeme ocenit!
Takže tímto ještě jednou děkujeme za pozvání!

A na závěr ještě památeční výroční foto do alba s plnýma pupkama.

Po šumavských rybnících

7. července 2009 v 21:03 | Cecilka |  Akce a výlety
Ahoj všickni!
Uplynulé víkendy jsme opět nezaháleli a podnikali výpravy po naší vlasti. Jednou z našich cestovatelských štací byla Šumava.

Počasí bylo všelijaké, ale my jsme se nenechali zastrašit a vyrazili jsme na obhlídku šumavských jezer. Cestou jsme potkávali různé pocestné, kteří se s námi hojně chtěli seznamovat...

Tato činnost je velmi namáhavá, a proto bylo občas třeba doplnit energii šťavnatou zeleninkou:

Naše první zastávka byla u Černého jezera (tedy doufám, že jméno nepletu).

Další plánovaná zastávka byla u jezera Čertova. Po chvíli bylo jasné, že tam rozhodně nevede žádná andělská cestička.

Jen to Páňa uviděl, hned si pod vousy mumlal - ,,K čertu s takovou cestou! Voda by mi ještě tak nevadila, ale co má být toto?" divil se.

Ale nejsme žádná béčka, a tak jsme oba sebrali všechny síly a vydali se cestou necestou (zde Páňa po nepříliš vydařeném skoku snožmo).

Ještě, že je to Čertovo jezero tak čertovsky krásné! Úplně jsme mu odpustili tu nepěknou cestu...

Krása nekrása, zmohla nás po chvíli únava veliká:

Jen kachní rodinka se proháněla dál opodál...

Po vydatném odpočinku jsem ještě cestou zpět překonala nějaké ty překážky, a pak už jsme zařadili zpátečku.

Tak tady jsme bydleli - Chalupa U Polívků - Brčálník na Šumavě. Paráda. Můžu jen doporučit (jen pejskové, pozor, mají tu dva hlídací megakocoury)!

Jako třešinka na závěr pak byla do programu zařazena vzpomínková zastávka v Páňově rodišti. Zde pyšný Páňa v rodném Zbirohu.