Květen 2009

Bloudění Loučení

24. května 2009 v 22:56 | Cilka |  Akce a výlety
Jelikož byl Páňa pod záminkou mého počínajícího hárošícího procesu transportován do bezpečné vzdálenosti, zůstala jsem napospas paničce jen já. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Sotva se se mnou začal víc kamarádit, je fuč...
Nejspíš, aby mi nebylo líto, že on si někam jel a já ne, bylo spravedlnosti učiněno za dost a HURÁÁÁÁÁ - jelo se na výlet.

Tajně jsem doufala, že si tam vyhlédnu nějakého jiného ženicha, když mě Paňák takhle vyšplouch...


Vypadalo to tam překrásně....

Pak mě nadšení trochu přešlo, protože jsme nechápala, proč bych měla jako blbec chodit do sem a tam...

...a raději jsem dál zasněně vyhlížela svého prince.

Princ nikde, tak jsem uvítala kreativní hru na balík (já jsem byla balík a holky si mě posílaly mezi sebou).

Jsem děsně přítulná zásilka.

A chytrá. Protože vím, že kromě blbinek se také musím starat o svůj blog (a taky ukázat Páňovi, o co přišel), statečně jsem se vystavovala na odiv (když už se teda nemůžu vystavovat normálně).
Ve vzduchu voněly rododendrony...
..a bohužel zrovna nic nehráli. (Já čekala aspoň tu "O pejskovi a kočičce").
Za to kousek opodál jsme našly dost rozházených balvanů...že by bývalí herci?

To už je teď jedno. Konečně hrajeme hru, která mě baví - najdi zbylou část výpravy.

Čuchám čuchám člověčinu.

A už je vidím...

Ba né, těch je nějak moc!

Á tady je naše Marťa! A teď už chybí jen to jedno. Kde je sakra ten ženich???

Nikde nikdo...
Jen zámek jménem Loučeň.

Má to snad znamenat, že se mám se ženichem rozloučit?

Jako i s Páňou?

Nikdy!

Procházkování s Cookie

18. května 2009 v 22:24 | Cecilka |  Kamarádi
Haló, haló, tady Cecilka Stříbrný Permoník!
Hlásím, že se pilně věnuji poúrazové rekonvalescenci a neklesám na mysli.


Minulý týden nás svou přítomností přijely potěšit holky Kukoušovic. Musely jsme je tu trochu protáhnout, aby si nemyslely, že jsme nějaká béčka. Stal se z toho nakonec menší výlet, který jsme neúnavně prokládaly nácvikem bojových akcí...

...a nácvikem honu na honiče.

Musím říct, že na to, že jsem ještě poloinvalida, mi jde běhání pořád docela obstojně.

Cookie jsem tak prohnala,...

...až jí z toho pěkně vyhládlo, a brousila si zub na přilehlé topinky.

Poměrně snadno se ale nechala obalamutit pofidérní náhradou.

Pánja si o tom myslel svoje. Na tohle by on, starý mazák, nikdy nepřistoupil!
A já?
Zatímco jsem sledovala, kterak to všechno mizí v Kukoušově útrobách, říkala jsem si:
"to snad není možný - ona mi nedá ani kousnout!!!"
No, a pak se mám uzdravit??!!

Nové obrázky ze života honičů

10. května 2009 v 22:27 Akce a výlety
V uplynulých dnech jsme opět zavítali do jihomoravského kraje. Cecilka i Pánja jsou již tak zcestovalí, že jim změna místa pobytu nečiní žádný problém.
Oceňuje se především když cílová destinace skýtá možnost pobytu na čerstvém vzduchu,...

Páňovi je třeba všude věnovat náležitou péči a pozornost za všech okolností, aby se necítil na svá starší kolena odstrčen malým ušatým vetřelcem.

Půvaby malého ušatého vetřelce zvaného Cecilka působily na stárnoucího labradora Baka jako elixír.
A i ve svých téměř třinácti letech se jí s vidinou společných chvilek držel jako klíště.
Cecilka ovšem o něčem takovém nechtěla ani slyšet a ostražitě si hlídala své soukromí.
Skleslý a vyčerpaný Bak se tak musel poohlédnout po jiné nevěstě (a na obzoru jen Páňa, safra).

Potvůrka Cecilka si mezitím našla jiného nápadníka.
Po chvíli škádlení ale bylo jasné, že to také nebude ten pravý.
A tak se pokorně vrátila ke svému Páňovi.