Březen 2009

Spinkárum

24. března 2009 v 22:21 | Cecilka |  Akce a výlety


Brý večír!
Jelikož ještě stále nejsem v plné síle (ale už se tam pomalu blížím!), musím se věnovat jiným aktivitám než je honění zvířátek a poletování v polích. Přichystala jsem vám ve spolupráci s Páňou lekci něčeho, čemu se teď věnuji v maximální možné míře.

Vítejte na 1. lekci spinkání.

1) Nejdůležitější je volba správného místa.

Jaké místo je to správné záleží na mnoha okolnostech. Zejména pak na momentálním rozpoložení. Já osobně se umím rozpoložit celkem kdekoliv. ..
Pánja o tom ví své...vždy uchopí příležitost za pačesy, teda za chlupy, a také se vyvaluje všude možně...
...a když je potřeba, tak se umí velmi dobře prostorově přizpůsobit.
Stejně jako já:)...

2) Někdy je ovšem dobré najít si nerušené místo k odpočinku - inkognito...


3) A jindy je fajn k někomu se přitulit...
Přesněji řečeno přilepit...
...ale hlavně si musíte neustále hlídat dostatečný prostor pro svou maličkost

4) Pokud je vás víc, synchronizace je nevyhnutelná...

...ať jste kdekoliv.

5) Ne vždy je ovšem místo odpočinku zcela ideální.
Pak se nedostatky musí vyladit a vyjít si navzájem vstříc...
...
...

6) Ze všeho nejdůležitější však je, umět si to užít...za všech okolností,


...dokud vám to někdo nepřekazí!

Výlet, který stál opravdu za to!

16. března 2009 v 21:41 | Pánja |  Akce a výlety

Nahoře: Cecilka, váha: 18 kg, věk: 21 měsíců, stav: pracovní neschopnost.


Musím vám poreferovat, jak nám zase jednou Cecilka dala zabrat (ještě teď se celej klepu).
To jsme si takhle vyrazili na poklidnou odpočinkovou návštěvu našeho kámoše labroše Bucka do Zlína. Návštěva probíhala z počátku jako vždy - přijeli jsme, nastěhovali jsme se do kuchyně a čekali, co nám přiletí dobrého. Když přiletělo, spokojeně jsme se uvelebili a chrněli, až se hory zelenaly.
Ráno začala Cecilka působit rozruch nezvykle brzy, tak jsem byl (na to, že byl víkend!) poměrně brzy vytlačen z teplíčka ven. S sebou jsme ještě přibrali druhého skorodůchodce Baka a vyrazili jsme očuchat, co jsme večer nestihli.
Tempo bylo svižné, cesta utíkala, až se nám za tlapkama prášilo.
Bak vždycky metelí na začátku a na mě to zase naopak přijde, až když se směr otočí (těším se domů na dobroty). Cecilka metelí tam i zpět.
Tentokrát to ovšem trochu přepískla. Srnečky sice prohnala (to jsme všichni věděli podle jejího mohutného hlášení), ale po jejím návratu bylo jasné, že svou energii soustředila do špatného místa. Přesně řečeno, do špatného a hodně tvrdého místa.
Soudě dle jejího schlíplého a netečného výrazu s ní nebylo něco v pořádku. To jsem poznal i já. Po bližším ohledání dotyčné neposluchy zjištěna závada na levé přední tlapce až do výše ramenního kloubu. Ze závady byla za chvilku pěkná boule a nožka odmítala fungovat.
Dostali jsme pokyn k tryskovovému ústupu. Bak sice tempo nestíhal, ale držel směr, tak jsme ho nepoztráceli.
Pak nám Cecilku odvezli. Asi do polepšovny. Po návratu s ní nic nebylo - vypadala docela polepšeně. Celý den prospala a pořád ji někdo litoval. Druhý den sotva chodila a ještě teď to není ono. Dokonce i já bych jí utekl.

Měla by si vzít příklad ze mě. Já v jejím věku už měl dávno rozum a nepouštěl jsem se do žádných větších akcí.
Teď musím na procházky chodit sám a řeknu vám - něco mi tam chybí..

S Honey na čuchané

3. března 2009 v 23:31 | Kekilka |  Kamarádi
Haf haf!
Jak se máte? Já dobře...jak jinak, že?
Uplynulý víkend jsme si zajeli užít možná poslední sníh do běžkaři zmítaného Liberce. Ještě ho tam teda měli docela dost. A aby bylo jasno, já osobně jsem tam rozhodně nejela za Katkou a jejím šampionátem. Jela jsem navštívit naši Hanču a její pánečky (oficiálního i zaskakujícího). A to bych ani nebyla já, abych se s vámi o to nepodělila.

Honey v celé své kráse.

Sníh si musíte umět pořádně užít. Co takhle střemhlavý skok sněžmo?

A hopsáááá...a hop....!

"V řadě za sebou dva honiči jdou...," jen v popředí trčí potrhlý dobrman.

Couvá bez zpětných zrcátek, tam a zase nazpátek.

V lese pomáhá dříví štípat

Ale hlavně musí lítat, lítat, lítat.

V tom jsme spolu zajedno,

jen Páňovi je to... jedno.

Hlavně když má nás...dvě.

Já jako správný horský pes šplhám nezdolně sněhu tunami

a dolů se valím jako tsunami.

Vítr mi pohrává s fousky...

Hanče si nese ze stromu kousky.

Pak kouká koho to zajímá...

...než stihnu utéci, spláchne mě černá lavina.

A co bylo dál s tímto příběhem? Zůstal tam kdesi pod sněhem.