na Blog.cz

Uteklo to jako oko na punčoše a po roce se snad konečně doženu (jsem přece honič) k tomu, dát vědět, co nového u nás s Panem. Tak brzy na štěkanou

ddd

Jak vidíte mám děsně napilno, nemám vůbec na nic čas, jak pořád někam chvátám, ale že jste to vy, na chvíli se tu dnes zastavím a povím vám, co je nového v naší bernské družině.

S blížícím se létem a vyhlídkou hezkého počasí pánečci zatoužili po odpočinku v přírodě. Proto i nás vyvezli na rekreaci do oblíbené beskydské destinace - Velkých Karlovic.

A když odpočinek, tak pořádný....vzali jsme si i my dva hlavní cíl výpravy pořádně k srdci...

Když už bylo odpočinku učiněno za dost, začla jsem vymýšlet co dál...

  A helemese...kohopak to tady máme?

Sousedovic zvěd byl okamžitě přemožen ráznými bojovými chvaty bernského pitbula...

Páňa sledoval přímý přenos zápasu bez hnutí brvou.

A tohle z něj zbylo...(ne z Páni, ze zvěda samozřejmě:))

Po přemožení agenta provokatéra následovalo obsazení jeho území.

Když se samozvaným kolonizátorům nedostalo žádných ovací, vydali se zpět na své území a jali se zaclánět profesionálním hráčům kroketu.

V dalších dnech byla do programu zařazena také turistická aktivita. Tentokrát s cílem dobít Lysou horu. S ohledem na některé členy výpravy byla zvolena nejmírnější přístupová cesta. A ze začátku to opravdu vypadalo na příjemnou a hlavně nenáročnou procházečku.

Za chvíli se začínalo poněkud oteplovat...

...a cíl byl v nedohlednu.

Začínali jsme pozvolna závidět flekatým pozorovatelům jejich víkendovou pohodičku...

Zatímco já jsem toho měla chvílemi plné kecky,

...Páňa šlapal fantasticky.

A poté, co se kolem nás prohnala retrívří dvojka...

...vyletěl nahoru jako sojka.

A když se vyleze nahoru, musí se obvykle zase dolu. A tak jsme po krátké regenerační pauze zvesela šupajdili zase nazpátek.

V sestupové euforii přilétly ještě Páňovi za jeho statečný výkon pusinky na čumák.

Euforii ale opět brzy vystřídalo rozčarování. Cesta zpět se najednou zdála stejně nekonečná jako cesta tam.

Účastníci pochodu se vydali ze všech sil,...

...a proto už se pak věnovali pouze jejich opětovnému načerpání.

A teprve až jich budeme mít zase na rozdávání, podělíme se i s našimi věrnými čtenáři.

Zatím dobrou..........................................................

Včera se konal v pražské Hostivaři již 3.sraz ušatců ušatých, který jsme si tentokrát ani my nenechali ujít. Celkem se dostavilo 16 bernských honičů různého věku, tvaru i nátury.

Náš Páňa zde jako jediný reprezentoval dlouhosrstou, avšak neméně atraktivní variantu tohoto švýcarského honiče.

A jak to celé vlastně probíhalo?

Z místa srazu se celá skupina vydala na nedalekou rozlehlou louku, kde...

... pak probíhalo první obhlédnutí terénu...

...a ostatních účastníků/účastnic:).

Páňa z toho byl celý paf. Tolik honičů pohromadě ještě nikdy neviděl.

...

A dokonce zde potkal i svou mladší sestru Arinku z Českého lesa.

Psích slečen tu ale bylo vícero a některé měly opravdu veledlouhá ušiska.

Až si Páňa připadal se svým kokršpanělím uchem poněkud nepatřičně.

Cecilka mezitím přemýšlela co se sebou,...

...rychle to vymyslela a zapojila se do víru skotačení.

Skrumáž tolika ušatých lákala i zvědavce z řad ostatních psích kamarádů.

Když už bylo družení dost, založilo se ležení a jen se sledovalo dění kolem.

Kousek opodál se například právě fotil Cecilčin strýček Lenss Moravia Bray (vlevo) se svou nevěstou Dorotkou.

Honičů na louce střídavě ubývalo...

...

...a zase přibývalo, jak se postupně vraceli z lovecký výprav do nedalekého lesa.

Volná zábava byla po chuti úplně všem.

Cecilka si vyhlédla sparing partnera k bojovému klání,...

...které ovšem končilo láskyplným smírem:).

I Páňa byl vyhlídnut:), ale dělal, jako že nic.

Počasí i akce vyšly perfektně a výsledkem byli spokojení a neztracení honiči:).

Na závěr pak každý účastník obdržel krásný pamětní list.

Ještě jednou děkujeme za pozvání a těšíme na příští setkání!

Na velikonoční prodloužený víkend jsme se vydali napříč republikou potěšit oko přírodou jarních Beskyd. Pro zpestření byl do programu tentokrát zařazen výlet na Pustevny a horu Radhošť.

Páňa si tento extrabuřt odpustil a zůstal hlídat teplo chalupy, zejména proto, že ho opět postihly potvory kameny močové.

A tak si Cecilka musela vystačit sama se sebou.

Kochala se parádními panorámaty,...

...vychutnávala s námi naše svačinky,...

...pak spokojeně poletovala, div se nevznesla...

...a zase si brousila zuby na další a další svačinky.

Pak si řekla, že s plným bříškem přece nikam nebude chodit a ustlala si v nejbližším porostu:).

K odchodu ji přiměla až vůně valašského frgálu, který jí ovšem, než stihla použít své neodolatelné charisma, snědli zbylí členové výpravy.

U chalupy už nás netrpělivě vyhlížel zde zapomenutý a lehce nabručený pes Páňa,...

...který si mezitím řekl, že už se ho tak snadno nezbavíme.  Po celý zbytek víkendu se pak neúnavně držel v naší společnosti. Dokonce ho společenský duch ovládl natolik, že s námi hrál i kroket (a vydržel naprosto ignorovat  i občasné zásahy koulí do kožichu:)).

Shrnuto podtrženo - víkend to byl perfektní  - avšak, i když prodloužený, tak pořád moc krátký!

Tak užívejte další delší i kratší víkendy stejně jako my a zase někdy PÁPÁ!